Edita Vopatová (Květnové svátky v Itálii)

Edita v Arcu

Květnové svátky v Itálii

Letošní první zahraniční zájezd Edity do jižní Evropy směřoval do Arca a lezeckých oblastí v okolí jezera Lago di Garda.  Zasvěceným není třeba toto místo příliš popisovat, místo všemi zatracované i milované, prostě ráj všech možných outdoorových  sportů, místo s nezaměnitelnou atmosférou, stále vysmátými  Italy, všude přítomných pizzérií  a obchůdků se zmrzlinou, těstovinami, místními dobrotami či  znamenitým červeným a bílím vínkem.  Pokud se ještě ke všemu sejde skvělá parta  s kytarou, dá se tušit, že se jednalo o příjemně prožitý týden.  Samozřejmě, že veškeré zmiňované prožitky si Edita dopřávala až po celodenních lezeckých výkonech, které  již dále popíše svýmy slovy :

Jako každý rok na jaře jezdíme celá rodina s kamarády do Arca. První den jsme navštívili oblasti Nago a Massone. V Massone jsem měla restík z minulého roku Big Spendera 7b+, který jsem přelezla druhým pokusem. Další dny jsme objížděli nové oblasti Comano a Val Lomasone.

 Comano je menší kolmá stěna, na kterou vedou cesty do 8a. Já jsem na druhý pokus dala Fragole Con Panna 7b+ a na onsight Tangenziale 7b. Další den jsme byli ve Val Lomasone,  zde se mi moc nelíbilo, kolmé a rajbasové lezení mi moc nesedne. I přesto jsem se pokoušela něco vylézt (Rambla 7b+ PP, Gravidanza 7b OS).

A další den přišlo konečně na mojí vysněnou vícedélkovou cestu Zanzara 7a+ na věž Colodri /výška stěny 300m, 14 délek, kolmého a mírně převislého lezení/. Mým spolulezcem byl Ondra Beneš, který má s multipischkama hodně zkušeností, takže mi vysvětlil co a jak, tím myslím, jak mám štandovat, dobírat a další lezecké techniky. 

Pak hurá do ní! Nikdy před tím jsem takovouhle několikadélkovou cestu nelezla, takže jsem byla zvědavá, jaké je být 300metrů nad zemí a bojovat tam v něčem těžkém. V každé délce jsem se držela třikrát víc než na normálních jednodélkových cestách. V nejtěžší délce jsem bohužel spadla, ale příští návštěvu Arca bych ji chtěla přelézt v kuse. Super zážitek, určitě bych do budoucna takovéhle cesty chtěla lézt častěji.

Předposlední den zájezdu jsme strávili v Massone (Bonsai 7c PP).  Večer se zkazilo počasí, takže jsme přejeli do Frankenjury. Třetí den za sebou už se mi lézt nechtělo, říkala jsem si, že půjdu jen jistit, ale nakonec se mi tam na pohled zalíbila jedna devítečka (Georg Ehmann G.-Weg 9 PP), kterou jsem střelila na třetí pokus.

Všechny zdraví Edita Vopatová